Žena-in.cz - rozhovor 

Zuzana Švédová: Nad Exupéryho slovy se mi vždy tajil dech

Půvabnou Zuzanu jako by přivedla k jejímu současnému povolání nějaká vyšší moc. Cesta to nebyla snadná, vedla přes nepříjemné zdravotní problémy, včetně diabetu 1. typu, ale právě díky nim měla sympatická Ostravačka motivaci dokončit vysokoškolská studia a stát se odbornicí na výživu.

Dnes svým klientům radí, jak se lépe stravovat a hlavně využívat všech darů, které nám život nabízí. Její oblíbenou knihou je Malý princ, a když si s ní povídáte, máte pocit, že ona sama je takovou úžasnou bytostí z jiného světa.

Zuzanko, můžete pro čtenářky Žena-in.cz stručně připomenout vaši životní cestu?
Krásný dobrý den, děkuji za příležitost si tady se všemi chvíli povídat. Víte, ta má cesta nebyla snadná. Když se však ohlédnu zpět, vnímám, že tomu všemu tehdy nemohlo být jinak. Člověk se neustále učí a věřím, že pokud kráčí správně, respektuje svůj životní zákon, jednoho dne dojde skutečně domů. Tak tomu bylo i u mne - přes nejrůznější nemoci, diabet 1. typu a další malé neduhy jsem se dostala ke studiu nutriční terapie, abych teď směla pomáhat těm, kteří v tu chvíli potřebují chytit za ruku. Nejsou překážky, nejsou životní chyby, jsou jen chvíle, které nás učí býti silnějšími...

Vím, že tvrdíte, že jsme sami sobě nejlepšími lékaři. Stává se ovšem, že v té uspěchané době na svou duši zapomínáme a najednou máme plno starostí se svým bytím a zdravím. Opravdu si myslíte, že nikdy není pozdě se změnit? A jak by měly vypadat první kroky?
Opravdu neznám lepší okamžik než právě nynější probíhající vteřinu, kdy smíme celý svůj život otočit vzhůru nohama. Včera jsme to nestihli, zítřek stále nemáme, proto, toužíme-li po něčem, dojděme si k tomu NYNÍ. Život je tolik štědrý, všichni z nás tu máme velkou spoustu darů, jen si je kolikrát neuvědomujeme a pro samou čerň na očích nevidíme.

• Především děkujme za to, co máme a na co tady v běžných denních starostech zapomínáme. A pokud již spadneme na ono pomyslné dno, vězme, že je to moudré polaskání osudu, aby nás nechal chvíli vydechnout. Pokud jsme na dně, není již kam padat, smíme se jen odrazit.

A záleží jen na nás, jak rychle budeme směřovat ke slunci. Miluji Exupéryho, ten člověk mi tolik dal, ve své tiché modlitbě mne naučil „Umění malých kroků“. Naučil mne nespěchat, zvolit vlastní tempo, neohlížet se na druhé, kteří míří klusem ke svým cílům. Každému totiž třeba postupovat tak rychle, jak mu jeho vlastní podstata dovolí. Každý se rodíme s určitým počtem nádechů a výdechů, záleží tedy jen na nás, zda se naučíme dýchat zhluboka, či nám postačí dýchat mělce...

Když si s vámi člověk povídá, vypadá vše krásně jednoduše. Když mluvíte o potravinách, mám pocit, jako byste hladila každé sousto, které připravujete. Asi věříte tomu, že co je připraveno s láskou, má léčebnou moc, že?
Kdysi jsem si přečetla, že ten, kdo připravuje jídlo, je kuchařem i knězem zároveň. A mně tehdy došlo mnohé. Začala jsem vnímat pocity, které ve mně jednotlivá jídla vyvolávají. Došlo mi, že v žádné z restaurací světa nedostanu to, co pro mne chystají ruce milující osoby, které se na mne těší a pečlivě koření cennou ingrediencí, kterou je láska.

• V současné uspěchané době zapomínáme na onen jednoduchý základ, že ty nejmenší věci bývají zároveň těmi nejdůležitějšími.

A tak žijeme, jíme i dýcháme mnohem rychleji, než si žádá naše podstata. Učím ty druhé zpomalit, naučit si všímat detailů, děkovat za to, co je nyní, tady a teď, protože tohle je přece mnohem pohodlnější než spílat nad něčím, co tady není. A kdyby bylo, Bůh ví, zda by nás učinilo šťastnějším. Kvalitní stravu vnímám jako první krok, krok, který však není jediným. Aby zde skutečně vše fungovalo, je třeba také urovnat své myšlenky, odhodit stranou to, co netřeba již nést, a hlavně začít správně dýchat, hýbat se. Teprve pak ona strava, uchystána s láskou, bude mít smysl, protože vše je komplex a vzájemně se dotýká.

Pojďme přece jen tentokrát hlavně k té stravě. Vy sama se stravujete vegansky, v létě dokonce 70 % RAW , což znamená, že potraviny prakticky tepelně neupravujete, což je pro většinu z nás takřka nepředstavitelné. Jak třeba vypadá takový váš den v měsíci březnu? Jak využíváte darů přírody? 
Ono je to složitější, protože respektuji několik výživových směrů, stravovacích nauk, náš genetický základ a onu jistou přirozenost, která tíhne k typicky českým potravinám, na kterých tu vyrostly celé zdravé generace. Přes zimu je potřeba se prohřát, podpořit zimomřivou slezinu, takže můj běžný zimní jídelníček čítá suroviny, jako jsou ovesné vločky, jáhly, pohanka, brambory, teď i nově batáty, do kterých jsem se zamilovala. Zahřívající bylinky a koření, čerstvý i sušený zázvor, majoránka, skořice, fenykl... Rovněž miluji celozrnnou rýži, protože jsem však víceméně vegan, bílkoviny se snažím doplňovat luštěninou, případně pak vhodnými kombinacemi, kdy jednotlivé potraviny skládám tak, aby mé tělo skutečně vyživily.

• Není uměním najíst se do syta, ale najíst se tak, abych uspokojil všech pět smyslů a zároveň vyživil každou ze svých buněk, aby prosperovaly, sílily a pamatovaly, k čemu byly určeny.

Na to dnešní uspěchaný člověk zapomíná. Za vděk vezme párkem v rohlíku, aniž by si uvědomil, že tohle jídlo uspokojí pouze žaludek. Žádná láska, žádná hlubší energie, nic... a tak, jak jíme, také žijeme, neschopni milovat sebe samé, jak potom chceme milovat kohokoli druhého?

Vše připraveno a seminář o přípravě zdravého jídla může začít

Vraťme se však opět k jídelníčku. V zimě je tedy potřeba se prohřát, zeleninu dusit, zapékat, v jarních měsících pak přidat více čerstvého, ovocné a zeleninové saláty, lehká ovocná smoothies, šťávy, namísto zeleniny dušené pak uchystat čerstvý zeleninový salát, jehož základem by měla být zelenina listová. Na tu Češi stále zapomínají.

• Březnový jídelníček poplyne v rytmu medvědího česneku, prvních bylinek.

Na snídani si budu i nadále užívat ovesné vločky s jablkem a skořicí, svačinky pořeším čerstvým ovocem, na oběd pak dušený sacharid s nižším glykemickým indexem (cizrnový hummus se zeleninovým salátem, dušené mungo s rýží, rajčaty a brokolicí...), k tomu pak samozřejmě zelenina, no a večeře, buď tedy nějakou tu luštěninu, případně dobrou pečenou rybu, opět se zeleninou.

Již v úvodu jsem zmínila vašeho oblíbeného Malého prince. Kdy jste s knihou setkala poprvé a čím nejvíce vás oslovila? 
Malý princ? Kdo četl, ví, tady slov skutečně netřeba. V prvé řadě však tato kniha není pro děti, člověk potřebuje zesílit, jemně dospět, pochopit, jaké poselství ukrývá otevřený a zavřený hroznýš, najít bezpečí v lásce Malého prince a jeho růži, zamilovat si tři sopky, které princ každé ráno vymetá, protože člověk nikdy neví. Jen proto, že má v sobě onen díl zodpovědnosti, která mu nedá ustrnout. Láska, přátelství, harmonie a pravda, had, který se celou knihu vine jako tenká šňůrka řeky. Rumpál a vědro vody uprostřed pouště. To, že správně vidíme jen srdcem, a je tedy dobré vyhýbat se pozlátkům, která nám život sype na cestu, aby si vyzkoušel, zda jsme připraveni na další zkoušku. Někdy si přeji, aby mi bylo opět osmnáct a směla jsem se poprvé začíst. Abych seděla opět v zadní lavici a nad Exupéryho slovy se mi tajil dech...

Ve své rodné Ostravě ale také v Praze pořádáte často semináře o zdravé stravě. Mají lidé, kteří na takové akce chodí, něco společného? 
Já ty lidi tak nějak spojuji (úsměv). Když jsem se vším před pěti lety začala, měla jsem kolem sebe hrstku dobrých přátel, kteří tvořili tu pomyslnou střechu, chránící, aby na mne nepršelo. Když se nyní rozhlédnu, ona hrstka giganticky narostla, téměř ze všech mých klientů jsou velmi dobří přátelé, kteří jsou přáteli ostatních, jež jsou se mnou nějakým způsobem spojeni. Co mají společného? Nejspíše onen hnací motor, hlad po změně, sílu dělat věci jinak, najít zcela novou cestu, která již třeba bude tou správnou cestou domů. Často se jedná o lidi, kteří tak nějak vnímají, že tady existuje ještě něco víc než jen ten běžný život uzavřený do limit. A přes onu stravu se posléze smějí rozběhnout dále, pochopí, třeba i na mém osobním příběhu, že si zde člověk může vysnít cokoli, jen najít stabilitu v sobě samém, nebát se a věřit, pak nás již totiž opravdu nic nezastaví...

Co byste vzkázala ženám, které si ještě nenašly k vaření ten správný vztah a je pro ně - vzhledem k životnímu tempu - jednodušší udělat k večeři mraženou pizzu?
Určitě ono umění pomalých kroků. Chápu, že je tolik pohodlné občas koupit nějaký ten polotovar, stále však věřím, že zdravá strava je tou nejpohodlnější cestou. Vezměme si třeba jen obyčejné jáhly, vždyť je stačí na 20 minut podusit s troškou dýně, cibule, rajčat a pórku, přidat dobré lahůdkové droždí, tamari a navrch čerstvou petrželovou nať.

• Když si představím, kolik času bych strávila v obchodě s pizzou, raději si nakoupím větší množství zdravých surovin, každý den přikoupím trošku zeleniny a budu kouzlit.

Pamatujme na to, co jsem již zmínila výše. Strava nás spojuje, strava, kterou chystaly ruce milující osoby. Co máme z jedné mražené pizzy? Vždyť ani kolikrát nevíme, kdo ji pro nás chystal a, bohužel, někdy ani z čeho... Začněme snídaněmi, poté vylaďme svačiny, následně pak obědy a večeře. Není dobré začínat najednou, ani do auta napoprvé nesednem, abychom okamžitě řídili. Je třeba spojovat práci spojky, plynu a brzdy, nezapomenout točit volantem, jakmile vše skloubíme, můžeme se pohnout vpřed...

Jak by měl vypadat třeba ten první krůček na cestě k lepšímu stravování, ale hlavně k té pozornosti a lásce, kterou bychom měly dávat své duši?
Nebát se, neživit v sobě strach, věnovat se sobě, uvědomit si, co bych ještě od života rád, zda to, co dělám, je skutečně smyslem mého života, a zda mne to činí šťastným. Pokud je odpověď záporná, je jasné, že má duše volá po změně. V takových chvílích je dobré zastavit, utišit a uvědomit si, zda to, čím se trápím, co dělám a nyní řeším, bych řešil, pokud bych věděl, že nebude již žádné další zítra. Ona limita člověka pevně obejme a dovolí mu procitnout, aby se z rána probudil do zcela nového dne, během kterého získá dalších 24 hodin, kdy konečně může otočit svět vzhůru nohama. A najdeme-li odvahu, nechť začne třeba snídaní. Namočme si trošku ovesných vloček do horké vody, přidejme rozinky, goji, skořici, zázvor, dobrý český med, přistrouhejme jablko a pak jen zamíchejme a užívejme, je tu taková hojnost, život nás již povede, jen se nebát...

Děkujeme za rozhovor a přejeme, ať vše krásně plyne...

• Kontakt: poznejsvezdravi.cz