Alergie

Naše duše je skutečně moudrá, stejně pak také naše tělo. Pokud tu dýcháme špatný vzduch, naše plíce se vzepřou hlubokým kašlem, pokud nám někdo vsype písek do očí, zaplní se slzami, napadne-li nás bacil, naše krční mandle se zduří, aby vytvořily val, val, který nám sice může překážet, nicméně, uchrání nás před invazí dalších mikrobů.

Co se alergií týká, tělo nám moudrým způsobem dává najevo, že se mu něco nelíbí. Většinou přes kůži, přes zarudllé oči, kýchání, rýmu, přes nejrůznější exémy a opuchnutí…
To vše se bude dít jen do doby, dokud zde konečně NEPOCHOPÍME. Ano, jednomu vadí lepek, druhému zas laktóza, oříšky, nebo třeba mrkev či jahody. Pamatujme na to, že strava je pouze prostředek, ne cíl. Exupéry kdysi napsal, že by bylo obludné, kdyby lidé sloužili věcem. To vše se dá krásně aplikovat také na stravu. Berme to vše krásné, čím se zde dá sytit, jen jako možnost uběhnout o míli dál. Pokud se však naše tělo vzpímá, hledejme, ptejme se, kde děláme stále dokola chybu. Lékař nám možná tvrdí, že tenhle neduh si v sobě poneseme až do smrti smrťoucí. Předepíše léky, Jarda Dušek říká leky  Léky, které nic neřeší, protože jen daný problém utlumí. Jako bychom tu prach zametli pod koberec. Brrr.
Postavme se ke všemu čelem a dejme si to nejlepší. Jsme důležití, každý, každý a všichni do jednoho. Každý tu přišel se svým vlastním úkolem, posláním a to je třeba naplnit. A proto, vystavějme naší duši nejlepší možný chrám. Netrapme se tím, že tu nemůžeme lepek, mléko, ne… Znám děti, které se tu narodily s Fenulketonurií a ty jsou doživotně odkázány na instantní stravu… A také nepláčou, jednoduše žijou, vděčné, že tu smějí být.
Alergie jsou skutečně laskavým upozorněním, hledejme a nacházejme se v tom nejlepším možném, co se tu z toho nejčistšího urodilo právě a jen pro nás …