Bolesti břicha

Bolesti břicha, pocit nepříjemného nafukování po jídle, křeče a absolutní nesoulad po všem co sníme. Vysazování lepku a laktózy s postupným vyřazením dalších a dalších potenciálně sporných potravin. Sama jsem se tu s bolestí břicha potýkala celé jedno desetiletí. Unavená a nešťastná, protože ať jsem tu už udělala cokoli, nedokázala jsem si tu pomoci. U lékaře mi byly nabízeny léky, které však neřešily vůbec nic. Pouze nás podepřou, nicméně, chceme tu jít o hůlce, namísto toho, abychom se rozběhli, kdykoli se nám zamane?

Břicho, několik metrů střev, žaludek, játra, slinivka… žlučník… kde je ona příčina? Občas, když mé dny byly lepšími, chodila jsem světem prosta vší bolesti, najednou zmizela, nebyla, ty dny bych mohla spočítat na prstech jedné ruky, ty dny mne naučily pokoře, vděku za něco, co přišlo jako dárek a já se tu tak směla na malý moment zastavit a skutečně se nadechnout…

Jakmile jsem se začala věnovat výživě více veřejně, najednou přicházeli další a další, kteří popisovali přesně to, čím jsem si zde procházela já. Neschopnost se pohnout z místa, protože najednou nevíme, kudy vůbec jít. Několikeré zklamání z lékařů či léčby, která nezabrala. Proč zrovna bříško? Proč ne hlava, proč ne záda?

Postupem času jsem nalezla střípky, které tu do sebe zapadly a vytvořily souvislou mozaiku. každý kousek byl odměnou za zkoušku, kterou jsem tady zvládla. Bolest jako cesta po které jdu. Dnes už vím, že tomu nikdy nemohlo být jinak, stále jsem tu vděčná. Za ono hledání, za tu mou víru a sílu dělat věci jinak. To, když tu konečně něco zabralo, něco, co jsem si tu objevila jen a jen sama. Láska, která mi přišla do cesty a začala mne uzdravovat. Páteř, kterou jsem tu již nezatěžovala, kvalitní strava, spánek, kdy jsem se učila usínat na zádech. To vše… Jednoho dne pochopíme, veškeré dění tohoto světa tu má svůj smysl. Nic se tu neděje jen tak z Bůhdarma a pokud si něco ze srdce přejeme, celý Vesmír nad námi se spojí. Alchymista by opět mohl vykládat 

Zapomeňte na bolest, tohle není naší podstatou, ne déle, než je nutné. Bolest nás učí, buďme tedy pozorní a jakmile pochopíme, šup na další životní lekci…

NEJSME BOLESTÍ, JSME LÁSKOU …